A tree made in the shape of a heart at sunset.

Autor: JoJo Moyes

Překlad: Lucie Mikolajková

Vydáno:  2016, Ikar

Počet stran: 400

Anotace:

Kdybyste ztratili někoho, koho jste moc milovali, jak moc by to změnilo váš pohled na svět? V pokračování světového bestselleru Jojo Moyesové Než jsem tě poznala najdeme Louisu Clarkovou v přesně takové situaci. Po intenzivním půlročním vztahu s ochrnutým Willem Traynorem, který se rozhodl ukončit svůj život asistovanou sebevraždou, zůstává Louisa sama, zmítána smutkem a výčitkami svědomí. Po vážném úrazu se navíc musí vrátit domů k rodičům. Jako by byla najednou zpátky na začátku cesty – život po Willově smrti totiž znamená učit se leccos znovu, stavět na nových základech. Záchranář Sam Fielding, pro něhož je kontakt se smrtí každodenní náplní práce, by snad mohl být právě tím, kdo Louise pomůže se zase vrátit do života, jenomže pak se z Willovy minulosti nečekaně jako uragán vynoří Lily – jeho šestnáctiletá nezvladatelná dcera. A všechno je rázem jinak…

 

Názor na obálku:

Krásná obálka, i když podle mého názoru, se tam víckrát objevovala Lily než Sam. Tím pádem bych na tu lavičku dala dvě dívky. Jednu větší a jednu menší. Ale i tato obálka je samozřejmě krásná.

Názor na děj:

Zpočátku mě kniha opravdu nudila. Po prvním díle „Než jsem tě poznala“ jsem od knihy očekávala trochu víc. Asi do poloviny knihy jsem se do čtení musela nutit. Ale potom kniha nabrala úplně jiný směr a začala mě bavit. Louisa mi byla pořád sympatická, i když někdy trochu naivní vůči Lily. Lily to je kapitola sama o sobě. Namyšlená arogantní puberťačka. Její chování mě udivovalo a někdy jsem byla až znechucená. Naštěstí autorka ke konci knihy vše dokázala vysvětlit. Všechny zápletky se rozpletly a vše bylo zase tak, jak má být. Nevím, zda byl druhý díl potřeba. Akorát se ukázalo, že vše má dobrý konec, což tomu tak nebývá.  Ale na druhou stranu, i když mě zpočátku kniha nebavila, ke konci se vše změnilo a já jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.

 

Citáty z knihy:

“”Je to děvkař.” – “No a? Já bych ho brala i tak. Teda kdybych byla stará. A tak trochu zoufalá. Jako ty.””

“Někdy se tak dívám na životy lidí kolem sebe a říkám si, jestli nám všem není souzeno zanechávat po sobě škody.”

“Nevím, jestli zrovna štěstí je něco, co si člověk zaslouží.”


Shrnutí:

Krásná upoutávající obálka, která skrývá neobyčejný příběh, kterým se ze začátku musíte sice prokousat, ale potom stojí za to.

 

 

7.8

Obálka

8.0/10

Děj

7.5/10
Předchozí článekHvězdy nám nepřály
Další článekDopisy na konec světa
Je mi sedmnáct let a vyrůstám v kraji Vysočina. Jsem ve znamení střelec, takže jsem prostořeká, svobodomyslná a ochotná riskovat… Jo a taky jsem hodně upovídaná. Studuji na Průmyslové škole v oboru technické lyceum. Knihy jsem začala číst už jako malá a hrozně mě to bavilo, proto se tomu věnuji i nadále. Většinou čtu Young Adult, ale klidně si přečtu jakoukoliv knížku krom hororů! Mezi mé nejoblíbenější autory patří JoJo Moyesová , John Green a Kiera Cass. Když zrovna nečtu, tak ráda poslouchám hudbu, koukám na filmy, nebo trávím čas s kamarády či se svým přítelem.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..